Rozhovor s Lenkou Oravcovou
Lenku Oravcovou jsem potkal na jednom hathajógovém výcviku. Mezi ostatními lektory, kteří se více či méně drželi linie „tradiční“ hatha jógy, působila jako z jiného světa. Její pojetí totiž vedle jógy a její filosofie zahrnovalo nosné poznatky z různých odvětví západní vědy. Poprvé jsem tedy slyšel slova jako: vývojová kineziologie, fascie, teorie biotensegrity a jiné.Pro mě osobně toto znamenalo kompletní změnu pojetí praxe ásan. Díky Lence jsem si uvědomil především dvě věci. A sice, že praxe jógy by neměla být jen o úsilí a disciplíně, ale hlavně o vnímání a jemném nastavování. Jinými slovy nejde o to vlastní tělo „násilím“ přetvářet, ale spíše znovunalézat a posilovat jeho přirozené fungování, jinými slovy obnovovat „tovární nastavení“. Druhým důležitým faktem pro mě je, že přes všechnu fascinaci „exotickými“ naukami východu, máme pořád „západní mozek“ a některé koncepty (např. pančakóša popisující různé vrstvy a úrovně naší osobnosti) jsou snáze pochopitelné, pokud je vysvětlení doplněno…