Lektor - Martin Wagenknecht

Jóga je pro mě cesta, která nikdy nekončí, ale mnohokrát začíná.

Na úplném začátku byla ashtanga vinyasa jóga a mým prvním opravdovým učitelem byl Dalibor Štědronský. Ten mě naučil to nejdůležitější – aby jóga byla jóga, je třeba se jí věnovat pravidelně. A právě skrze opakování se mohou dít opravdové změny, někdy až zázračné.

Ani nevím jak, přirozeně a opakovaně jsem se ocitl v Maisúru v jižní Indii. Od Vijaye Kumara se mi dostalo prožitku jemnosti a procítěnosti. Jakmile jednou objevíte kouzlo lehkosti a plynulosti, už nikdy nebudete brát jógu (jakoukoli) jako prostý work-out.

Dosahovat závratných a komplikovaných ásan je skvělé. Člověk si uvědomí, že když chce, tak s tělem se dá dělat ledacos. Problém je, že se postupně přestává chtít. Jednak to není vždy dlouhodobě udržitelné a jednak je mnohem výživnější jak pro tělo, tak pro mysl, když člověk prožívá okamžiky propojení, kdy člověk vnímá, že tělo je v ose – pevně zakořeněné a vyrůstající vzhůru, až k nebesům chcete-li. Nejcennější je návrat ke kořenům a „továrnímu nastavení“. Tohle jsem poznal díky Jiřímu Čumpelíkovi a Lence Oravcové.

Praxe je jedna strana mince, ale velmi snadno se může stát, že člověk pro jednotlivé techniky ztratí směr. Jógová filosofie jednak popisuje jednotlivé úrovně „herního pole“ a zároveň hlubší smysl celé hry – a tím je vyrovnanost a harmonie. Ve své podstatě je to velmi jednoduché a srozumitelné bez ohledu na cizokrajné pojmy (které mají své opodstatnění vzhledem ke košatosti a různým rovinám svých významů) – za uvedení do této oblasti a prohlubování pochopení vděčím Jamesovi Boagovi.